Návštěvníci: Francouzská filmová komedie

Unikátní komedie o střetu kultur přivedla na velké plátno vynalézavého rytíře v podání Jeana Reno a jeho páchnoucího vazala v podání Christiana Claviera. Přátelé v životě si tento film tak oblíbili, že jejich spolupráce pokračovala. Středověk a současná Francie vytváří vskutku zábavnou atmosféru. Film napsal a režíroval Jean-Marie Poiré, který je jedním z mainstreamových francouzských filmařů své doby, ale fenomenální úspěch Návštěvníků překonal i jeho očekávání. Jen ve Francii si do kina vyšlo 13, 8 milionů diváků. Ve světě šlo o francouzský hit desetiletí a dodnes si drží místo v pětici nejúspěšnějších francouzských filmů všech dob. Film měl velmi štědrý rozpočet 50 milionů franků, který byl ještě v průběhu natáčení navýšený díky několikavteřinové reklamě na jeden známý parfém. Divák se bavil od prvních minut, kdy ústřední dvojice dováděla ještě ve středověku, děj oživilo i čarodějnictví. V okamžiku, kdy se dvojice přenesla do současnosti, jeden gag střídal druhý. Zábavné bylo i setkání s potomky, ať už šlo o manželku zubaře (Valérie Lemercier), nebo o hoteliéra (opět Clavier). Třešničkou na dortu byla postava bezdomovkyně (Marie-Anne Chazel). Trojice Clavier, Reno a Lemetcier se potkali také v úspěšné komedii z roku 1991 Corned Beef, kdy ze slabého scénáře dokázali udělat divácky dobře přijatou taškařici. Právě proto je chtěl režisér do filmu všechny tři. Film Návštěvníci získal v roce 1994 devět nominací na Césara, ale nakonec zabodovala pouze Chazel za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Úspěch filmu vedl k americkému remaku v roce 2001 (Návštěvníci: Cesta do Ameriky), ale Francouzi zůstali věrní svému filmu. Větší úspěch zaznamenal film z roku 1998 (Návštěvníci 2: V chodbách času) a poslední z roku 2016 (Návštěvníci 3: Revoluce). Ten sice diváci kritizovali, ale i tak si ho ve Francii nenechalo ujít přes 8 milionů lidí. Natáčelo se ve středověkém městě Carcassonne na jihu Francie. Zámek Montmirail byl ve skutečnosti zámek Château d'Ermenonville, který leží zhruba 50 km severovýchodně od Paříže, zatímco dům Beatrice (Valérie Lemercier) se nachází ve městě Thoiry přibližně 50 km na západ od Paříže. Scény z období středověku se natáčely v Cité de Carcassonne. Scéna, kdy Godefroy de Montmirail vystřelil šíp na svého tchána, se natáčela na venkově u Aude. Val d'Oise bylo použito pro dvě další kultovní scény ve filmu: již neexistující restauraci Courtepaille v Cergy-Pontoise a vesnici Frémécourt, když Godefroy a Jacquouille potkají pošťáka. Magická formule „Per Horus et per Ra et per Sol Invictus duceres“ znamená „Nechte se vést Horem a Ra a nepřemoženým Sluncem“. Jde tedy o latinskou formuli vzývající egyptské bohy. Na výrobě filmu se podílel i český dirigent Mário Klemens a Český filmový symfonický orchestr. V roce 1990 se režisér Jean-Marie Poiré přestěhoval. V krabici narazil na krátký text, který napsal během školní docházky ve věku 17 let. Příběh byl o pánovi a jeho služebníkovi, kteří se pohybují v čase až do současnosti. Toto psaní ho inspirovalo k práci na scénáři. Film je ve vysílání 24. srpna na ČT2 večer.