Recenze Until Dawn - vizuální remake

Je tomu už 9 let, co vyšla PS4 exkluzivita Until Dawn, hororový „interaktivní film“, který proslavil britské studio Supermassive a nastartoval šňůru her v tomto stylu, ve které pokračovali s antologií The Dark Pictures, samostatnou hrou The Quarry či nedávným The Casting of Frank Stone ze světa Dead by Daylight. Některé hry se povedly více, některé méně, na obrovský úspěch Until Dawn se ale studiu nikdy nepodařilo plně navázat. A proto není divu, že se Sony, coby majitel práv na tuto značku, ke hře vrátila a novému studiu Ballistic Moon zadala úkol vytvořit remake této klasiky z minulé generace, který právě vychází. Stojí ale za to? Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze) Datum vydání: 4. 10. 2024 Vývojář: Ballistic Moon Vydavatel: Sony Interactive Entertainment Žánr: Interaktivní film, horor Česká lokalizace: Ne Multiplayer: Ne Velikost souborů: 58 GB Herní doba: ~9 hodin Cena: 1 699 Kč (Alza) Začal bych u příběhu, kde proběhlo jen několik změn. Od Until Dawn nečekejte žádný velkolepý remake ve stylu Resident Evilů, ale spíš čistě audiovizuální předělávku. Jediné větší přídavky najdete na začátku v podobě mírně rozšířeného prologu, který ani není nijak zvlášť povedený, a naopak velmi zajímavého konce, který zřejmě láká na pokračování, o němž se spekuluje. Zbytek hry je prakticky 1:1 jako originál. To samozřejmě není špatně, příběh i po letech funguje skvěle a rozhodnutí zde hrají velkou roli. Pokud už jste ale původní hru hráli, po stránce příběhu zde holt mnoho nového nenajdete. Velkou proměnou ale samozřejmě prošel vizuál. Vývojáři vsadili na Unreal Engine 5, díky kterému vypadá nasvícení naprosto nádherně. Vzhledem k tomu, že se Until Dawn po většinu času odehrává v noci a většinu osvětlení tvoří jen baterky, svíčky a další menší zdroje světla, kvalita celkového nasvícení, stínů a volumetrických světel vynikne o to víc. Celkově jde po grafické stránce o mimořádně působivý titul, a to i díky velmi solidní kvalitě obrazu. Není sice úplně dokonalá, nějaký aliasing se tu najde, ale obraz je výrazně čistší než u většiny aktuálních titulů. Na druhou stranu je třeba říct, že vizuál není úplně bez chyb. Přestože nové modely postav jsou v mnoha ohledech kvalitní, některé jejich proporce působí trochu zvláštně, hlavně tedy u Jessicy v prologu, kde vypadá naprosto bizarně. Větší problém je každopádně mimika a celkově animace postav. Jak vývojáři potvrdili, pro animace v remaku použili data z motion capture z původní hry, kvůli čemuž jsou některé animace opravdu toporné. Stejně tak byly použity původní hlasy, ale tam žádný problém není, herecké výkony byly v originálu skvělé. Naopak novinkou je zde samozřejmě využití ovladače DualSense, které se povedlo. Nedosahuje sice třeba úroveň Astro Bota, ale haptika zde hraje značnou roli a výrazně vylepšuje zážitek. Adaptivní triggery jsou zde využity spíš okrajově, ale to je vzhledem ke stylu hratelnosti pochopitelné. Fanoušky Supermassive asi zklame, že v úvodu nezazní ikonická píseň O’Death, kterou britští vývojáři používají i pro The Dark Pictures Anthology. Je možné, že na skladby z originálu Sony zkrátka ztratila práva, protože soundtrack je kompletně nový. A vlastně není vůbec špatný, osobně se mi nová hlavní melodie velmi líbí. Jen je to zkrátka něco výrazně odlišného, než na co jsme byli zvyklí v originálu. Důležité každopádně je, že vylepšení nenastaly jenom po stránce audiovizuálu, vývojáři si dali hodně záležet i na Quality of Life vylepšeních, kterých je zde celá řada, hlavně je to ale kamera. Zatímco v původní hře byla v mnoha částech vyloženě statická, případně se hýbala jen trochu, remake používá ve většině scén moderní 3rd person kameru, s níž se titul hraje mnohem lépe. Stále zde ale občas najdete statickou kameru, coby určité pomrknutí na originál. To je tedy vylepšení, které pocítí všichni, pak je tu ale řada možností v menu. Týkají se především přístupnosti, většinou různá ulehčení pro hendikepované, včetně třeba předčítání položek v menu pro nevidomé hráče. Asi všichni hráči pak ocení velmi detailní možnosti quick-time eventů, které pro někoho mohou být frustrující. Můžete si zde přesně nastavit, jak se mají chovat, aby vypadaly podle vašich představ a neznepříjemňovaly vám zážitek. Nechybí pak ani historie dialogů. Dosud jsem hodně chválil, ale ještě jsem neprobral jedno velmi zásadní negativum, a to je frame rate. Zatímco původní Until Dawn běželo na PS4 odemčeně (tedy s cílem na 60, ale snímková frekvence byla značně nestabilní), výkon PS5 dokázal frame rate srovnat a hra po většinu času skutečně běžela stabilně na 60 FPS. Remake je ale uzamčený na 30 snímků za sekundu a nenajdete v něm žádný alternativní režim výkonu. Jistě, kvalita obrazu je mnohonásobně lepší než v originále, který běží jen ve Full HD, tady je to plné 4K, i přesto je ale absence možnosti 60 FPS zarážející, když ji původní hra měla už v základu na PS4. Budiž, dalo by se to ještě překousnout, ale bohužel zde problémy s výkonem nekončí. Zámek na 30 FPS je stejně jako v řadě dalších titulů špatně udělaný a frame pacing není stabilní. Jinými slovy, některé snímky jsou zobrazovány delší a některé kratší dobu, takže plynulost obrazu nepůsobí konzistentním dojmem. V pozdějších fázích hry, především v rozlehlejších lokacích, navíc narazíte na starý známý traversal stuttering, který dokáže být poměrně značný a narušuje celkový zážitek. O to víc, když se neobjevuje jenom během pohybu, ale také cutscén a QTE pasáží. Zvláštní je také situace okolo poměru stran. Originál byl klasicky 16:9, pro remake se ale vývojáři rozhodli v základu zvolit „cinematický“ poměr stran 2,39:1, takže pokud nemáte takový monitor, nahoře a dole budete mít výrazné černé pruhy. Je zde sice možnost přepnout do režimu 16:9, jenže ten funguje tak, že se obraz zazoomuje a máte výrazně menší rozhled. Většinu hry jsem tedy odehrál v poměru stran 2,39:1, který doporučují i vývojáři. Nakonec je třeba dodat, že jsem se nevyhnul několika bugům, jako třeba když kamera během cutscény dostala skoro až epileptický záchvat, nebo když mi postava začala po zemi místo chození obrovskou rychlostí bruslit. Jednou mi pak hra úplně spadla, naštěstí jsou zde ale časté autosavy. Na pády si každopádně stěžuje více hráčů a je dost možné, že jsem jen s tím jedním měl docela štěstí. Technicky zkrátka hra ještě není úplně vyladěná a bude potřebovat několik patchů. Oprava by snad neměla trvat příliš dlouho, neboť bugů není úplně extrémní množství a určitě se nedá říct, že by byl titul kvůli nim nehratelný. Ve výsledku se remake Until Dawn povedl. Vizuál je naprosto nádherný a pozvedává už tak silnou atmosféru na úplně novou úroveň, přičemž nezaostává ani audio a solidní, byť odlišný nový soundtrack. Po stránce příběhu ale nečekejte moc nového, hru bych tedy doporučil hlavně lidem, kteří originál nikdy nezkusili, nebo opravdu zarytým fandům, kteří ocení i těch pár věcí navíc. S koupí každopádně tak jako tak ještě chvíli počkejte, než budou opraveny některé bugy a pády hry. Verdikt: Předělávka klasiky z minulé generace se po audiovizuální stránce mimořádně povedla. Z hlediska grafiky jde o obrovský posun vpřed, díky čemuž má hra ještě silnější atmosféru než originál. Mnoho změn v příběhu zde ale nehledejte, proto novinka potěší především ty, kteří originál nehráli. A i tito hráči musí počítat s technickými problémy, v čele s ne zrovna příjemným frame ratem.