V ledovém sevření: Wim Hof podle reportáže týral svou ženu a děti

Odvrácená tvář postavy, která měla být ztělesněním uměřenosti, sebedisciplíny, lásky. Příběh Wima Hofa začíná po obvinění nizozemského deníku docela jinou kapitolu. Hned zkraje je přitom potřeba vyjasnit, dopředu zodpovědět otázku, která poletuje v mnohých hlavách vždy, když se zprávy o domácím nebo sexuálním násilí, které se odehrálo dřív, objeví. Proč až teď? ptají se mnozí. A už jen ona otázka věrohodnost svědectví a výpovědí zpochybňuje. Hledá zákulisní motivy, podezírá. V případě paní Caroline, exmanželky charismatického, výrazného gurua terapie chladem a sebezdokonalování, je vysvětlení prosté a pádné. Není to tak, že ona a její týrané děti doteď mlčely. Vypovídaly na policii, před úřady, u lékařů, terapeutů. Proto byl kazatel lásky, průvodce na cestě k vnitřní síle a harmonii, potrestán za násilné jednání. Už před mnoha lety. Caroline i její děti mlčely jen před médii. Ticho přerušily až teď. Důvod? Telefonát od britského filmového producenta, řekl jí o svém záměru natočit o obdivuhodném životě, díle, poslání, misi, úspěších Wima Hofa film. Zaslouží si vzdát hold, ovlivnil přece tolik lidských osudů, statisíce, vlastně snad miliony! Měl to být oslavný snímek. „Tento film je o odolnosti, druhé šanci a úžasné schopnosti lidské těla a mysli léčit,“ stavěl Hofa v magazínu Variety na piedestal režisér Kevin Macdonald. „Nikdy nebyl lepší čas na to udělat film o síle pozitivity a sebeléčby, o výjimečném muži, který inspiroval miliony lidí po celém světě,“ uvedla filmová společnost Cornerstone. Tehdy, když zjistila, jaký oltář se má muži, který jí vnesl do života trauma, vystavět, se paní Caroline rozhodla promluvit. Rozpor mezi skutečností, kterou znala a kterou držela jako tajemství mezi vlastní rodinou a úřady, a velkolepým obrazem, který měl navěky zůstat v paměti milionů lidí, byl příliš ničivý. Ta představa ji trýznila, ponižovala docela stejně jako to, čím musela projít, když s mužem, co mě být hlavní postavou snímku, žila. Proto kontaktovala redakci nizozemského deníku de Volkskrant. Výsledkem je dlouhý text z 28. září 2024, mluví o tom, že se Hof na své rodině „dopouštěl fyzického a duševního násilí“. Uvést je však třeba, že Wim Hof obvinění z násilí odmítá. Uvedl to v písemné odpovědi na čtyřiačtyřicet otázek, které mu reportérka Anneke Stoffelenová a reportér Robert van der Griend zaslali. Svou bývalou ženu viní z manipulativního jednání. Přesto shrnující materiál listu de Volkskrant nekončí u opatrného „podle tvrzení údajných obětí“. Konstatuje přímo, že Hof se násilí dopouštěl. Ono autoritativní tvrzení pokládá redakce na stůl po zevrubném šetření, po studiu materiálů ze soudního líčení, po prozkoumání zpráv orgánu na ochranu dětí a zdravotní dokumentace. Svědectví paní Caroline a jejich dětí Noaha, Nathalie a Christiana, ale i dalších osob, byla jen součástí onoho objemného balíku. Celé pátrání vykreslilo obraz, který má k obrazu muže žijícího láskou a skrze lásku daleko.