Věra Chytilová: Bouřlivý život režisérky

Zesnulá režisérka Věra Chytilová (†85) měla velmi bouřlivý život. Nejen ten intimní, ale i ten profesní. „Po dlouhém osobním bloudění, po pestrém manželství, po těkání od jednoho k druhému a značných nejistotách jsem u filmu konečně poznala, co mě zajímá a čemu se chci věnovat. Potřebovala jsem se povznést nad předsudky, dostat se nad ty, kteří mi neumožňovali samostatnou tvůrčí práci, a tak jsem se pokusila o školu, kam jsem se horko těžko dostala. A nakonec mě chtěli vyhodit jako první,“ posteskla si režisérka ve své knize Věra Chytilová zblízka. Věc se totiž měla tak, že v roce 1957 nastoupilo na stejný obor jako tehdy sedmadvacetiletá Chytilová hned sedm studentů. Vedení tak už dopředu vědělo, že dva musejí vyhodit.... a vytipovali si na to právě Věru. Teprve pak začali hledat důvod. Údajně uvedli nedostatečně splněný úkol, jelikož Věra místo němého filmu natočila film s hudbou. Jinde se zase uvádí, že záminkou bylo udání, že si jezdí po Olomouci, kam se stěhovala, taxíkem. To kdovíproč vedení FAMU přišlo nepřípustné, a tak musela ze školy nekompromisně odejít. Sen Chytilové o filmařině se roztříštil, a ona byla na dně. Dokonce zvažovala velmi zoufalý krok - chtěla si vzít život. Tenkrát bydlela na koleji, kde sdílela pokoj se dvěma spolubydlícími. Jedna z nich přišla domů právě ve chvíli, kdy se Chytilová pokoušela o sebevraždu. Řezala si žíly na zápěstí. Až do konce života měla na rukou viditelné jizvy. Po neúspěšném pokusu bloudila Chytilová po Praze, skončila na Bílé hoře, kde dlouhé hodiny ležela v trávě a utápěla se v slzách. Nakonec zabloudila až do výstavní síně na Karlově náměstí, kde úplnou náhodou potkala neznámého muže. Dal se s ní do řeči a Věra mu v domnění, že je to nějaký cizinec, odvyprávěla svůj nešťastný příběh. Nakonec se ukázalo, že to byl docent Stefan Morawski (†83) z katedry estetiky varšavské univerzity, který do Prahy přijel na setkání rektorů a prorektorů uměleckých škol. Přednesl tam Věřin příběh s tím, že nechápe, jak se u nás může stát něco tak absurdního. A stal se „zázrak“, Chytilovou vzali na FAMU zpět. Nebyl to mimochodem jediný pokus Chytilové ukončit svůj život. Další pokusy byly ale spíše demonstrativního charakteru. Prozradila to na ni dokumentaristka Olga Sommerová (74), která zavzpomínala na problémy slavné režisérky v minulém režimu. Chytilová, které se říkalo První dáma českého filmu, sice točila jeden klenot za druhým, za dob komunismu ale upadla v nemilost a dostala zákaz. Temperamentní režisérka byla pověstná tím, že psychicky týrala své herce, které urážela, a fyzicky se pak vybíjela na kameramanech i třeba střihačích (traduje se, že po jednom hodila plechovku, další zase fackovala...). Lociky si tak nenechala líbit ani ústrky režimu. „Chodila do Krátkého filmu za ředitelem a tam dělala scény - skákala z okna, řvala a plakala,“ zavzpomínala Sommerová. Zkrátka jak to stručně shrnula: „Uměla využít svoje ženské zbraně...“