Výbuch emocí byl úžasný, říká lezec Ondra

Sportovnímu lezci Adamu Ondrovi se povedl vstup do olympijské kombinace. Na hrách v Paříži skončil v semifinále boulderingu pátý, když jednu ze čtyř technicky náročných cest vylezl až do konce. 'Věděl jsem, že jestli budu mít top, což znamená v přepočtu patnáct bodů navíc nebo míň, tak to potom bude v součtu na případné finále hrát velkou roli,' popisuje Ondra. Takzvaně topovat se kromě vás povedlo už jen pěti soupeřům a pouze nejlepší Japonec Anraku to zvládl na dvou boulderech. Naplnil vás vstup do olympijského závodu optimismem? Určitě nejsem spokojen s tím, jak jsem zalezl první tři bouldery. Ale nakonec výsledek – urval jsem asi to, co jsem mohl urvat. Byly tam nějaké pokusy navíc, ale to je vždy pár desetinek minus. Nejdůležitější je, že tam, kde to bylo důležité, na tom posledním boulderu, jsem zachoval chladnou hlavu. Toho si hodně cením. Myslím, že připravenost byla dobrá, jedničku jsem možná mohl vylézt, možná jsem tam něco nepochopil. Na dvojce, na trojce – těžko říct. U trojky by mě zajímalo, proč jsem necítil možnost podržet druhou zónu. Ale výbuch emocí na čtyřce byl fantastický. Je to něco, na co jsem hodně trénoval. Myslím, že jsem se v tom hodně zlepšil. Před pár měsíci bych tenhle boulder nevylezl. Bylo to hodně vynervované, protože po druhém pokusu jsem cítil, že na to mám, vím přesně co dělat a jenom se to musí sejít. Ale když máte poslední dvě minuty a víte, že máte jeden, možná druhý pokus. Boulder je zároveň tak nejistý, že můžete udělat jenom malinkatou chybu, dát lezečku (bota na lezení) na vstup jenom o pikometr jinak a už jste v háji a už to nevyřešíte. Obecně se to dá rozdělit, že máte měkčí a tvrdší lezečky. Měkčí lezečky se používají, když máte stát na ploše, a tvrdší lezečky jsou spíš, když máte stát na nějakém malém vstupu. Myslím, že je to úplně krásné počasí na lezení. Pofukuje, je sucho, možná něco k 30 stupňům. S Tokiem se to vůbec nedá srovnávat. Pocitově je tu o dvacet stupňů méně než Tokiu.