Vývoj autonomních dronů v Česku a na Slovensku

Konflikt na Ukrajině zásadně mění způsob vedení války. Mluvili jsme s trojicí technologů a podnikatelů – Lukáš Palkovič (CEO), Jozef Rodina (CTO), Marek Plavčan (CRO) – o jejich pohledu na trh bezpilotních prostředků. Drony jsou v podstatě létající roboti a robotice se věnujeme od dětství. Začalo to modelářstvím, pokračovalo studiem robotiky a později doktorátem z robotických řídicích systémů. Vždy nás fascinovala zejména autonomie, tedy postupný přechod rozhodování od člověka k robotovi. S vývojem prvních dronů jsme začali dávno předtím, než se stali „cool“ a dnes o nich mluví všichni. Dříve jsme měli firmu v oblasti leteckých systémů. Vyráběli jsme výškoměry pro specifický segment ultralehkých modelů letadel s názvem F5J. Samé nás překvapilo, jak rychle jsme se takříkajíc z garáže vypracovali na hlavního dodavatele výškoměrů pro velkou část Evropy. Ale náš segment byl úzce specifický, to nám překáželo v dalším růstu a vývoji. U dronů jsme tedy nezačali úplně od nuly – znamenali pro nás větší a rychleji rostoucí trh. Dodnes máme na polici vystaven náš první prototyp. Pro velké množství spletitých kabelů jsme jej pojmenovali Špagetové monstrum, ale jsme na něj patřičně hrdí. Na firemním vánočním večírku jsme ho ozdobili namísto stromku. Další kusy již působily elegantněji. Cílem bylo vyvinout řídící systém, tedy mozek pro dron, na kterém mohou běžet autonomní aplikace. Použiji paralelu s chytrými telefony. Na jednom chytrém telefonu mohou běžet různé aplikace, které si tam uživatel stáhne, přičemž hardware zůstává stejný. Podobně je to s naším mozkem pro drony – má všestranné využití. Naše úplně první aplikace byla autonomní inventura skladu, později přibývaly nové se zaměřením na autonomní průzkum v terénu. V robotice rozlišujeme šest stupňů autonomie – od strojů, které jsou řízeny člověkem až po úplnou autonomii, kdy je operátor téměř zbytečný. Vidíme to na příkladu aut. Funkce jako tempomat nebo sledování jízdních pruhů přebírají úkoly, které kdysi vykonával řidič. Při úplné autonomii bude řidič vlastně jen spolujezdcem a autopilot rozhodne o rychlosti i směru jízdy. V kritické situaci může člověk auto stopnout, ale většinu času se nechá vést. Běžně dnes dostupné drony neustále potřebují pilota. Ten má omezenou pozornost, pomalejší reakce, slabší zrak a v zimě zkřehlé prsty. Autonomnímu dronu stačí říci cíl mise, například: proveďte inventuru skladu, sleduj objekt, zmapuj terén, najdi zraněného – a on ji splní nejlépe, jak umí. Pilot může samozřejmě kdykoli přebrat řízení, ale častěji se spoléhá na algoritmy. Klasické drony budou stále užitečné, chceme-li si například udělat hezké fotky z lyžování nebo prozkoumat okolí chalupy. Na pokročilé aplikace však nestačí. I drony používané v obranném průmyslu jsou stále klasické, “chalupářské”. Autonomie mění pravidla hry. Drony jistě změní způsob, jakým lidé pracují. Již dnes lidé nemusí dělat některé rizikové činnosti, například inspekce v zamořených prostorách, hašení požárů nebo výškové práce. Budeme ale potřebovat mnohem více operátorů, kteří dohlížejí na drony, zadávají jim úkoly a dívají se na jejich záznamy. Do velké míry ano. Přibližně tři čtvrtiny našich tržeb pocházejí od firem v obranném průmyslu, kterým dodáváme řídící jednotky pro průzkumné drony. Zbytek tvoří komerční sektor a výzkumné instituce. Na různých veletrzích a výstavách zejména ve Spojených státech se nás často ptají, kolik čínských komponentů má náš dron nebo náš řídicí systém. Vždy je potěší, že téměř žádné klíčové, a těch pár umíme nahradit. Avšak některé čínské drony jsou mimořádně kvalitní a umí je vyrábět efektivně. Ve škále a efektivitě je umí západní výrobci předjet jen těžko. Zároveň se ale umíme více specializovat. Právě obranný průmysl a pokročilý autonomní průzkum jsou klíčová témata, kde máme navrch. Z dlouhodobého hlediska nebudou výrazně dominovat čínské drony, ale vznikne více regionálních hráčů, kteří budou silní ve své oblasti. S prvním velkým klientem jsme si museli vybudovat důvěrný vztah, takže to trvalo déle, než jsme čekali. Byli jsme na největší světové výstavě bezpilotních prostředků ve Spojených státech, kde se u našeho stánku zastavil ředitel velkého německého výrobce. Do té doby jsme ho znali jen jako celebritu ze sociálních sítí. Doufali jsme, že ho tam aspoň uvidíme. Najednou nás pozval na setkání k nim do německé centrály. Potom si objednali naše řídící jednotky a po více než roce se rozhodli úplně přejít na náš systém. Šlo to postupně, ale ušetřili jsme jim měsíce vývoje. Proč ne? Dnes jsme sice automobilové velmoci, ale to se nevylučuje. Na Slovensku i v Čechách působí mnoho zajímavých firem v oblasti leteckého a vesmírného průmyslu. Několik z nich je v zahraničí známější než doma. Máme zde chytré vývojáře. Většina našeho týmu pochází z Ústavu robotiky a kybernetiky na Slovenské technické univerzitě, která nabízí z odborného hlediska špičkové vzdělání. Z našeho know-how čerpají také vývojáři v Německu nebo v Izraeli. Vnímáme, že Slovákům spíše chybí zdravá podnikavost, exekuce a odvaha prezentovat velké nápady, ale učíme se. Na dronovou velmoc v našem regionu má zatím nejlépe našlápnuto Ukrajina. Chtějí být přirozeně silní ve zbrojařství, což dnes nutně zahrnuje drony. Velcí etablovaní výrobci dronů ze západní Evropy jako například Quantum Systems si na Ukrajině otevřeli vývojová centra. Chtějí tam přilákat talenty, sbírat lekce z bojiště a samozřejmě dodávat vlastní produkty. Ukrajinci chtějí být soběstační a vyrábět co nejvíce doma. I na to jsme však připraveni. Mohou používat naše autopiloty a jejich finální dron bude stále „Made in Ukraine“. Docela zásadně, a každým dnem se ukazují nové lekce. Za prvé, zcela se mění ekonomika zbrojení, jelikož dron za několik tisíc dokáže zneškodnit obrněný vůz za miliony. Drony umí přesněji určit polohu cílů, a tedy pomoci při zpřesňování palby, což v konečném důsledku šetří drahou munici. Za druhé, drony jsou prodlouženýma očima a ušima vojáků, proto očekáváme posun od těžké techniky k účinnější výzbroji pěchoty. Americký obranný program Replicator klade důraz na velké množství malých, levných taktických dronů, které musí umět navzájem spolupracovat. I česká armáda přechází od velkých dronů k menším taktickým prostředkům, které může mít každá jednotka. Dává to smysl, neboť při větším počtu malých dronů zničení jednoho kusu nepředstavuje takové riziko pro úspěšnost mise, jako u centralizovaných systémů. Za třetí, vzdušný prostor bude stále plnější. V rámci NATO bude nezbytné zajišťovat interoperabilitu, to znamená, že slovenské, německé a americké drony musí používat společná komunikační rozhraní a vědět o sobě navzájem. Naše systémy k tomu připravujeme od začátku.