Zahradníkův rok: krutá realita zabalená do absurdního humoru

Po Vlastnících a Mimořádné události přichází Jiří Havelka s novým filmem. Zahradníkův rok je úplně jiný, než autorovy předcházející snímky, scenáristická a režijní pečlivost ovšem zůstává. Nemluvný zahradník je vyhlášený široko daleko. Pěstuje zeleninu, kterou od něj lidé rádi kupují. Jednoho dne ale zámek v těsné blízkosti jeho záhonů a skleníků změní majitele, a ten nový si brousí zuby na zahradníkovy pozemky. A začnou se dít věci: plíživé zlo se postupně zhmotňuje a nabírá až obludných rozměrů. Tak to je v kostce děj nového snímku Jiřího Havelky Zahradníkův rok. Není to veselý film, Havelka v něm přesto vidí i nějakou tu legraci. V hlavní roli filmu září Oldřich Kaiser. Jeho postava na plátně vůbec nepromluví, o to je jeho výkon obdivuhodnější. V roli jeho partnerky mu zdárně sekunduje Dáša Vokatá, a potěší i další herci – Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Štěpán Kozub či Tomáš Jeřábek. Všem určitě dělala dobře autentická, filmaři skutečně vypěstovaná zelenina. Točilo a pěstovalo se na statku režisérova otce, a to celý rok. Skvělý vypravěč tu interpretuje úryvky ze stejnojmenné půvabné knihy Karla Čapka. Citáty působivě kontrastují s děním na plátně: láska k půdě a radost ze zahradničení versus arogance a zlo. Zmíněné spojení ale nefigurovalo v režisérově hlavě od začátku. Jiří Havelka na první úvahy o snímku Zahradníkův rok. A když se ho zeptáte, s jakými cíli pouští teď svůj snímek do kin, odpovídá: Bylo by dobré, kdyby mimo jiné vedl k zamyšlení, jaké nástroje a možnosti u nás máme k ochraně jedince před monolitem zla.